Zážitkový park Zeměráj byl založen roku 2011 soukromou společností, financován z privátních zdrojů, bez čerpání veřejných dotací. Leží na rozhraní středních a jižních Čech, nedaleko Orlíku nad Vltavou u obce Kovářov, ve zvlněné krajině Středočeské pahorkatiny řídce poseté drobnými vesnickými sídly s roubenou zástavbou mnohdy archaického vzhledu a značného stáří.

Zeměráj se rozkládá na ploše 9 hektarů v okolí bývalé zemědělské usedlosti s roubeným domem z roku 1640, stojícím na místě zaniklého vodního mlýna založeného nejpozději na počátku 16. století. Areál je citlivě zasazen do rozmanitého přírodního prostředí na samotě vzdálené 2 km od nejbližšího osídlení a rušivých vlivů. V místě se střídají nevelké smíšené lesy s plochami luk, polí, rybníků, rozptýlené zeleně a typickými shluky velkých granodioritových balvanů. Dříve intenzivně zemědělsky obdělávané pozemky byly zatravněny, dotvořeny výsadbou sto padesáti listnatých stromů, z toho padesáti stromů starých ovocných odrůd, a dvěma tisíci keřů tradičních druhů. Zeměráj tvoří, kromě původního roubeného

statku, především archeopark raně středověké vesnice v podobě okrouhlice obklopené zahradami, poli a pastvinami, oživený jejími obyvateli a zvířectvem, doplněný svatyní a pohřebištěm, dále archeologické a paleontologické simulované naleziště, dětská…

Dostavba areálu Polabského národopisného muzea v Přerově nad Labem provedená v dubnu až říjnu roku 2015 opětovně prokázala, že jednorázově poskytované velké objemy peněz z dotačních zdrojů nejsou požehnáním, nýbrž danajským darem.

Jediný originální objekt v rámci poslední dostavby muzea – památkově chráněný poloroubený dům čp. 65 z Oskořínku

Projekt rozšíření přerovského muzea stál něco přes 12 milionů korun, z toho osm milionů pokryla dotace z Regionálního operačního programu Střední Čechy, zbytek zaplatil Středočeský kraj. Cílem projektu byla výstavba pěti objektů lidové architektury, které měly dotvořit „co nejrealističtější obraz polabské návsi“. Návrh realizace vznikl odbornou činností Polabského muzea (PhDr. Jana Hrabětová, PhDr. Jan Vinduška), finální umístění objektů v areálu bylo uskutečněno ve spolupráci s Ing. arch. Janem Peštou, projekční činnosti se ujala Ing. Marcela Spěváčková. Projekt posvětil hejtman Středočeského kraje Miloš Petera a komunistický radní pro oblast kultury Zdeněk Štefek. Stavbu provedla firma Michal Svoboda z Poděbrad. Postupovala sice rychle, ale jak se říká „práce kvapná, málo

platná“. Transferován byl přitom pouze jeden originální objekt – památkově chráněný poloroubený dům čp. 65 z Oskořínku. Kovárna z Jíkve čp. 124 a zaniklá kaple Panny Marie (stojící do roku 1948 mezi Starým a Novým Přerovem) byly nově vystavěny jako upravené repliky, celoroubená stodola ze Sovenic jako kopie zaniklé stavby a pilířová…

Každoročně v září si připomínáme neblahé výročí zavraždění knížete Václava, slýcháme slova o krutém a zlém Boleslavovi, velebíme skutky svatého muže a zpíváme svatováclavský chorál. Každá mince má však dvě strany. Nejlépe to vystihl Michal Lutovský:

Vznik českého státu je úzce spjat s knížetem Boleslavem I., jemuž dávní kronikáři přisoudili výhradně úlohu krutého bratrovraha, pominuli pak zcela jeho zásluhy o rodící se stát. V té době visela chvílemi budoucnost české země na vlásku a záleželo jen na síle rozhodnutí vládce. Na kroku možná radikálním, krutém, ale nutném. Bez větší nadsázky můžeme tvrdit, že faktickým tvůrcem a zakladatelem českého státu byl jeden jediný člověk, muž, který se k moci dostal zločinem z nejodpornějších – bratrovraždou. Nebýt však Boleslava, kdo ví, kde by

dnes „čeleď svatého Václava“ vůbec byla a jaké postavení by zaujímala na politické mapě Evropy. Je ale poměrně pravděpodobné, že jejím rodným jazykem by byla němčina. Na počátku Boleslavova panování vládnou Přemyslovci jen malou částí…

Na konci července 2016 bylo znovuotevřeno Muzeum lidových staveb v Kouřimi, pobočka Regionálního muzea v Kolíně, příspěvkové organizace Středočeského kraje.

Polabí v Kouřimi jako malované.

Když se před časem uvažovalo o zrušení skanzenu v Kouřimi kvůli restitučním nárokům, zastával jsem názor, že několik chátrajících staveb v areálu bez jasné koncepce nemá budoucnost a bylo by efektivnější je přesunout jinam a muzeum zrušit. Řešení se však po letech našlo a vyústilo v rozsáhlou 1. etapu dostavby za 68 milionů korun z evropských a krajských peněz do plánované podoby „muzea české vesnice“. Bohužel s výsledkem značně diskutabilním. Prvním problémem je tzv. nadregionální zaměření skanzenu, tedy na území středních, severních a východních Čech. Ponecháme-li stranou chybějící zastoupení ostatních regionů, jeví se jako nesystémové „lezení

do zelí“ stávajícím muzeím v přírodě – ve středních Čechách Polabskému národopisnému muzeu v Přerově nad Labem a Muzeu vesnických staveb středního Povltaví ve Vysokém Chlumci, v severních Čechách Souboru lidové architektury v Zubrnicích…

Předně – děti tam neberte. Chtějí-li vidět mamuta, zajeďte raději do brněnského Pavilonu Anthropos, pobočky Moravského zemského muzea, jehož expozice jsou nesrovnatelně zajímavější a pro děti rozhodně zábavnější.

Vstup do „atomového krytu“ Pavlov.

Na konci května roku 2016 byl otevřen Archeologický park Pavlov. Stál více než 96 milionů Kč, utopených v betonu. V tom obrovském rozpočtu se krom jiného zapomnělo na obyčejné směrové informační značení. Nebýt turistického centra v obci, které poskytne radu i plánek, mnozí návštěvníci by marně bloudili po Pavlově a někteří méně zdatní jedinci by svou pouť za poznáním vzdali u prvního vinného sklípku. Což by nakonec nebyla špatná volba, jak vyplyne z následujících postřehů. Při spatření betonových monster na úpatí Pálavy a na břehu Novomlýnské nádrže se derou na mysl obrazy

monstrózních socialistických památníků typu Hrabyně nebo Památníku SNP v Banské Bystrici. Takovéto brutalistické stavby byly už v době svého vzniku (samozřejmě potichu) kritizovány pro ignorování architektonických, krajinných či historických hodnot svého okolí. 27 let od konce totalitního období,…

Karlštejn - prvý mezi českými hrady, monumentální architektura doby císaře Karla IV., národní kulturní památka, náš nejnavštěvovanější a zřejmě nejobdivovanější památkový objekt.

Jenže, hrad Karlštejn už dávno není – více jak sto let – tím co býval. Komise UNESCO jej před časem odmítla zařadit do seznamu světového kulturního dědictví „pro nepůvodní stav“. Na rozdíl třeba od prosté jihočeské vesnice Holašovice. Mnozí vědí, že zchátralý hrad Karlštejn byl koncem 19. století restaurován architektem Josefem Mockerem ve spolupráci s vídeňským profesorem Friedrichem Schmidtem a stavitelem Josefem Střelbou, ale již málokdo tuší, v jakém rozsahu. Necitlivou rekonstrukci odmítali již její současníci (mimo jiné i August Sedláček), především proto, že nedbala autentické hodnoty původních dochovaných částí,

z nichž mnohé nahradila kopiemi. Originální konstrukce se proměnily v hromady suti, vysypané do okolních svahů a do hradního sklepení. Podle dílčích nesprávně interpretovaných nálezů vznikaly novotvary, cizí našemu prostředí a nelogické ve vztahu k vzájemné funkčnosti hradního areálu. Tyto…

Výstavba Regionálního informačního centra Keltské oppidum Závist v Dolních Břežanech, provozovaného obcí, stála 24,8 milionu Kč, z toho podpora z ROP Střední Čechy činila 19,9 milionu Kč.

Před vchodem do informačního centra v Dolních Břežanech.

Většinu peněz spolkla téměř totální rekonstrukce budovy čp. 11, z níž zbývaly jen části obvodových zdí. Nezúčastněného pozorovatele proto může napadnout, jestli je vůbec rentabilní realizace takového projektu za takových podmínek. Navazující dům čp. 56 nebyl do projektu zahrnut, proto jeho rozpadlou fasádu směrem do dvora zakrývá rašlová síť. Venkovnímu vstupnímu prostoru dominují gabionové zídky, které u budovy infocentra tvoří napodobeninu „keltské hradby“, což kupodivu nepůsobí úplně špatně. Zřejmě proto, že „v jednoduchosti je krása“, což však neplatí pro vnitřní expozici muzea. Zdůrazňuji slovo „muzea“, protože sami provozovatelé takto

expozici infocentra označují. Ostatně vybírají i vstupné 50 Kč, oproti běžným infocentrům poskytujícím služby zdarma. Z toho ovšem pramení problematičnost zvolené koncepce. Muzea jsou totiž především od toho, že „získávají, uchovávají, zkoumají a VYSTAVUJÍ HMOTNÉ DOKLADY za účelem studia, vzdělání, výchovy…

Benjamin Kuras: Naše civilizace byla pracně a přes obrovské překážky, katastrofy a záchvaty sebedestrukce vystavěna na ideálu lidské důstojnosti, posvátnosti lidského života, osobní svobody, soucitu, svědomí, sociální spravedlnosti formou pomoci slabším, lásky či přinejmenším ohleduplnosti k bližnímu, rovnoprávnosti před zákonem, nekonečného bádání a nekonečné tvořivosti, pracovitosti, podnikavosti a prosperity, smyslu pro krásu a harmonii a úsilí o štěstí svoje i druhých.

Benjamin Kuras: Jak zabít civilizaci. Nakladatelství Eminent 2015

Vystavěna na víře ve vlastní schopnost zdokonalování. Na vědění a poznávání světa a sebe samého. Na svobodném přemýšlení, bádání a experimentování, s právem mýlit se a omyly napravovat a dodatečně měnit nebo doplňovat interpretaci reality podle nově získávaných poznatků. Na schopnosti přetvářet vrozené sobectví v obecný užitek a vrozenou lenost ve vynálezy usnadňující život. A na smyslu pro humor řízený vědomím, že na všechno se dá dívat z několika různých, odlišných a dokonce i protichůdných pohledů. Vědění je smyslem naší existence. Naše civilizace je však opět ve smrtelném nebezpečí. Ideologie, která v roce 2001 při pohledu na hořící a hroutící se budovy Světového obchodního centra v New Yorku a tři tisíce v krutých mukách umírajících lidí desítek národností a všech vyznání spustila davový jásot a oslavné salvy z kalašnikovů. A vyslala západní liberální demokracii tento vzkaz: „My milujeme smrt víc než vy milujete život.“ Vypukl další v sérii kultů smrti,

které se s pravidleným opakováním z různých zdrojů pokoušejí zničit civilizaci, jejíž existence je pro celý svět tak zásadní a nezbytná, že její pád by způsobil chaos a bídu celému světu na dlouhá staletí. Islámský terorismus, který vyhlásil Západu válku, je však jen vějičkou odvádějící pozornost od procesu, který probíhá klidněji, zato…

Během léta roku 2015 se na jihu Čech konaly dvě na první pohled zajímavé archeologické přednášky pro veřejnost. Zklamaly obě.

Netolické hradiště Na Jánu.

V Městském muzeu Týn nad Vltavou přednášel doc. Ondřej Chvojka o Pokladech doby bronzové, v rámci stejnojmenné výstavy. Už fakt, že část vystavovaných předmětů získaných detektorem kovů pochází z nelegální činnosti, staví konání výstavy na hranu zákona (viz Maltská konvence a pravidla provádění archeologických výzkumů), což ředitele Archeologického ústavu FF Jihočeské univerzity evidentně netrápí. Navíc podezření o „nestandardních“ vztazích některých jihočeských archeologů s detektoráři se potvrdilo jak během přednášky, ospravedlňující před veřejností jejich nezákonnou činnost, tak po přednášce, kdy zcela nezakrytě pan docent zval přítomné hledače pokladů, předvádějící mu své úlovky, k osobní návštěvě do Jihočeského muzea. Pan docent, zaměstnanec

veřejné instituce, placený z veřejných prostředků mimo jiné i za to, že bude dodržovat zákonnost, v přednášce kritizoval zastaralý památkový zákon z roku 1987, přičemž zapomněl dodat, že byl několikrát…

Vydal jsem se do ráje, abych poznal „minulost, přítomnost a budoucnost“, nalákán sloganem ekologicko zábavního parku Centrum Eden v Bystřici nad Pernštejnem (nebo-li „centra zelených vědomostí“).

„Horácká vesnice“ v ekologicko zábavním parku Centrum Eden v Bystřici nad Pernštejnem.

Na okraji města uprostřed oku nelahodící zástavby vzniklo toto zařízení v průběhu osmi let z areálu bývalého zemědělského školního statku, za masivního financování z prostředků Evropské unie (ROP Jihovýchod) a Města Bystřice nad Pernštejnem. Partnerem projektu je mimo jiných Evropské centrum pro ekologii a turistiku ECEAT. Otevřeno je od března roku 2015. Jak se praví na webu tohoto zařízení, „jedinečná tematická linka od minulosti k budoucnosti má nabízet mnoho vyžití pro rodiny s dětmi či školní výpravy, a seznamovat návštěvníky s jejich kořeny a také s budoucností v otázce ekologie a šetrného přístupu

k přírodě.“ Součástí centra je tzv. „Horácká vesnice“, v níž má návštěvník spatřit „repliky dobových stavení z 19. století a ukázky tradičních lidových řemesel“, která si může i vyzkoušet. Hned při příjezdu překvapí značně omezený prostor pro…