Zážitkový park Zeměráj byl založen roku 2011 soukromou společností, financován z privátních zdrojů, bez čerpání veřejných dotací. Leží na rozhraní středních a jižních Čech, nedaleko Orlíku nad Vltavou u obce Kovářov, ve zvlněné krajině Středočeské pahorkatiny řídce poseté drobnými vesnickými sídly s roubenou zástavbou mnohdy archaického vzhledu a značného stáří.

Zeměráj se rozkládá na ploše 9 hektarů v okolí bývalé zemědělské usedlosti s roubeným domem z roku 1640, stojícím na místě zaniklého vodního mlýna založeného nejpozději na počátku 16. století. Areál je citlivě zasazen do rozmanitého přírodního prostředí na samotě vzdálené 2 km od nejbližšího osídlení a rušivých vlivů. V místě se střídají nevelké smíšené lesy s plochami luk, polí, rybníků, rozptýlené zeleně a typickými shluky velkých granodioritových balvanů. Dříve intenzivně zemědělsky obdělávané pozemky byly zatravněny, dotvořeny výsadbou sto padesáti listnatých stromů, z toho padesáti stromů starých ovocných odrůd, a dvěma tisíci keřů tradičních druhů. Zeměráj tvoří, kromě původního roubeného

statku, především archeopark raně středověké vesnice v podobě okrouhlice obklopené zahradami, poli a pastvinami, oživený jejími obyvateli a zvířectvem, doplněný svatyní a pohřebištěm, dále archeologické a paleontologické simulované naleziště, dětská…

Dostavba areálu Polabského národopisného muzea v Přerově nad Labem provedená v dubnu až říjnu roku 2015 opětovně prokázala, že jednorázově poskytované velké objemy peněz z dotačních zdrojů nejsou požehnáním, nýbrž danajským darem.

Jediný originální objekt v rámci poslední dostavby muzea – památkově chráněný poloroubený dům čp. 65 z Oskořínku

Projekt rozšíření přerovského muzea stál něco přes 12 milionů korun, z toho osm milionů pokryla dotace z Regionálního operačního programu Střední Čechy, zbytek zaplatil Středočeský kraj. Cílem projektu byla výstavba pěti objektů lidové architektury, které měly dotvořit „co nejrealističtější obraz polabské návsi“. Návrh realizace vznikl odbornou činností Polabského muzea (PhDr. Jana Hrabětová, PhDr. Jan Vinduška), finální umístění objektů v areálu bylo uskutečněno ve spolupráci s Ing. arch. Janem Peštou, projekční činnosti se ujala Ing. Marcela Spěváčková. Projekt posvětil hejtman Středočeského kraje Miloš Petera a komunistický radní pro oblast kultury Zdeněk Štefek. Stavbu provedla firma Michal Svoboda z Poděbrad. Postupovala sice rychle, ale jak se říká „práce kvapná, málo

platná“. Transferován byl přitom pouze jeden originální objekt – památkově chráněný poloroubený dům čp. 65 z Oskořínku. Kovárna z Jíkve čp. 124 a zaniklá kaple Panny Marie (stojící do roku 1948 mezi Starým a Novým Přerovem) byly nově vystavěny jako upravené repliky, celoroubená stodola ze Sovenic jako kopie zaniklé stavby a pilířová…

Na konci července 2016 bylo znovuotevřeno Muzeum lidových staveb v Kouřimi, pobočka Regionálního muzea v Kolíně, příspěvkové organizace Středočeského kraje.

Polabí v Kouřimi jako malované.

Když se před časem uvažovalo o zrušení skanzenu v Kouřimi kvůli restitučním nárokům, zastával jsem názor, že několik chátrajících staveb v areálu bez jasné koncepce nemá budoucnost a bylo by efektivnější je přesunout jinam a muzeum zrušit. Řešení se však po letech našlo a vyústilo v rozsáhlou 1. etapu dostavby za 68 milionů korun z evropských a krajských peněz do plánované podoby „muzea české vesnice“. Bohužel s výsledkem značně diskutabilním. Prvním problémem je tzv. nadregionální zaměření skanzenu, tedy na území středních, severních a východních Čech. Ponecháme-li stranou chybějící zastoupení ostatních regionů, jeví se jako nesystémové „lezení

do zelí“ stávajícím muzeím v přírodě – ve středních Čechách Polabskému národopisnému muzeu v Přerově nad Labem a Muzeu vesnických staveb středního Povltaví ve Vysokém Chlumci, v severních Čechách Souboru lidové architektury v Zubrnicích…

Vydal jsem se do ráje, abych poznal „minulost, přítomnost a budoucnost“, nalákán sloganem ekologicko zábavního parku Centrum Eden v Bystřici nad Pernštejnem (nebo-li „centra zelených vědomostí“).

„Horácká vesnice“ v ekologicko zábavním parku Centrum Eden v Bystřici nad Pernštejnem.

Na okraji města uprostřed oku nelahodící zástavby vzniklo toto zařízení v průběhu osmi let z areálu bývalého zemědělského školního statku, za masivního financování z prostředků Evropské unie (ROP Jihovýchod) a Města Bystřice nad Pernštejnem. Partnerem projektu je mimo jiných Evropské centrum pro ekologii a turistiku ECEAT. Otevřeno je od března roku 2015. Jak se praví na webu tohoto zařízení, „jedinečná tematická linka od minulosti k budoucnosti má nabízet mnoho vyžití pro rodiny s dětmi či školní výpravy, a seznamovat návštěvníky s jejich kořeny a také s budoucností v otázce ekologie a šetrného přístupu

k přírodě.“ Součástí centra je tzv. „Horácká vesnice“, v níž má návštěvník spatřit „repliky dobových stavení z 19. století a ukázky tradičních lidových řemesel“, která si může i vyzkoušet. Hned při příjezdu překvapí značně omezený prostor pro…

Zpráva o vydání publikace Evropská muzea v přírodě vzbudila velkou pozornost, neboť tento druh „atlasu památek“ u nás dosud citelně chyběl. Autor knihy, světově uznávaný etnograf Jiří Langer, se pokusil o encyklopedický soupis specifického typu muzeí, která se již po mnoho desetiletí stále těší značnému zájmu návštěvníků.

Kvalitní zpracování tohoto tématu však přináší četná úskalí. K jejich zdolání je potřebný nejenom dostatek odborné erudice a „evropského rozhledu“, ale i schopnost pečlivé systematické práce s obrovským množstvím údajů a za použití moderních informačních zdrojů. Prvořadým by pak měl být požadavek na co největší aktuálnost díla, tím spíše, pokud je publikace koncipována jako specializovaný turistický průvodce. S tím souvisí i důraz na přehlednost textu a kvalitní zpracování doprovodné grafiky. Bohužel, některá z těchto úskalí se tvůrcům knihy nepodařilo překonat a výsledek je tak poněkud rozpačitý. Na prvním místě je třeba zmínit nedostatky grafické

úpravy. Předně fotografie větrných mlýnů na obálce plně nevystihuje obsah knihy (mj. vzhledem ke knize Martina Janošky „Větrné mlýny“ z roku 2003) a patrně byla zvolena jen pro svou, formátu obálky vyhovující, orientaci na výšku. Přesto…

Poznal jsem Bretaň vážnou, monumentální, baladickou. Plochá skála v moři, pokrytá trochou prsti s chudičkou vegetací a obrovitými balvany, ze všech stran ohlodaná mořem, jež stále hrozí ji zaplavit, přervat, pohltit... Je to vina, že moře hledám a nalézám tam, kde je českému duchu nejbližší? Češi milují Bretaň a cítí se v ní doma. Je to snad keltská krev původních obyvatel Čech, proudící v našich žilách? (Jan Zrzavý)

Idyla bretaňského venkova

Bretaň, země opředená keltskými pověstmi, leží na severozápadě Francie, ze tří stran obklopená oceánem. Své návštěvníky upoutává nejen množstvím typických památek zahrnujících prehistorické megality, starobylá města a vesnice, ale především neopakovatelnou atmosférou těchto míst. Většina dochovaných venkovských staveb pochází ze dvou hlavních stavebních vln šestnáctého a devatenáctého století, ale pro neměnnost tradic se příliš neliší dům středověký od domu současného. Vzhled bretonských domů určovaly specifické přírodní podmínky – podnebí a přirozeně dostupný materiál. Dům musel být pevností proti větru a dešti, proto se Bretonci naučili stavět velice solidní domy se silnými zdmi z lomového kamene, zejména žuly. Vnější stěny zůstávaly

neomítané, s nahrubo upravenými spárami mezi kameny, ale nebylo tomu tak vždycky a ne všude. Například domy na jihu Bretaně spojují hrubost kamene a jemnost bílé omítky v neuvěřitelně jednoduchý malebný…