Karlštejn - prvý mezi českými hrady, monumentální architektura doby císaře Karla IV., národní kulturní památka, náš nejnavštěvovanější a zřejmě nejobdivovanější památkový objekt.

Jenže, hrad Karlštejn už dávno není – více jak sto let – tím co býval. Komise UNESCO jej před časem odmítla zařadit do seznamu světového kulturního dědictví „pro nepůvodní stav“. Na rozdíl třeba od prosté jihočeské vesnice Holašovice. Mnozí vědí, že zchátralý hrad Karlštejn byl koncem 19. století restaurován architektem Josefem Mockerem ve spolupráci s vídeňským profesorem Friedrichem Schmidtem a stavitelem Josefem Střelbou, ale již málokdo tuší, v jakém rozsahu. Necitlivou rekonstrukci odmítali již její současníci (mimo jiné i August Sedláček), především proto, že nedbala autentické hodnoty původních dochovaných částí,

z nichž mnohé nahradila kopiemi. Originální konstrukce se proměnily v hromady suti, vysypané do okolních svahů a do hradního sklepení. Podle dílčích nesprávně interpretovaných nálezů vznikaly novotvary, cizí našemu prostředí a nelogické ve vztahu k vzájemné funkčnosti hradního areálu. Tyto…

Recenzí obvykle rozumíme shrnující zhodnocení díla, jeho posudek či kritiku. Skutečných recenzí se však objevuje na stránkách odborných časopisů nemnoho, většinou mají spíše charakter anonce, tedy upozornění na existenci díla, popisující obsah a celkové provedení. V lepším případě s doporučením vhodnější úpravy. Opravdu kritické detailnější posouzení často ani není na „malém českém písečku“ vítáno.

Odpovídající recenze se nedočkala ani publikace Hrady, zámky a další památky ve správě NPÚ. V tomto případě jde o vážnější nedostatek, než kdyby knihu vydalo některé soukromé nakladatelství, nikoliv Národní památkový ústav, který je vnímán jako odborná instituce, jejíž činnost včetně vydavatelské je spolufinancována z veřejných zdrojů. A jestliže kniha je určena širší veřejnosti, měly by být informace o ní mnohem konkrétnější, zvláště s přihlédnutím k prodejní ceně, která není zrovna nízká. Tomáš Durdík, autor recenze uveřejněné v časopisu Zprávy památkové péče 1/2010 (str. 69), se soustředil především na popis podoby knihy a jejího uspořádání, což vzhledem k již publikovaným informacím o knize a dostupnosti náhledů stránek na internetu není natolik podstatné. Doporučení v

závěru článku také nelze považovat za relevantní, neboť kniha je především reprezentačně-propagační tiskovinou, nikoliv encyklopedií, v níž by bylo nutné uvádět obecnou historickou vývojovou charakteristiku památek anebo odkazy na doporučenou literaturu. Zařazení plánků pro snadnější orientaci čtenáře po objektu, v dostatečné rozlišovací velikosti a postihujících i…