Benjamin Kuras: Naše civilizace byla pracně a přes obrovské překážky, katastrofy a záchvaty sebedestrukce vystavěna na ideálu lidské důstojnosti, posvátnosti lidského života, osobní svobody, soucitu, svědomí, sociální spravedlnosti formou pomoci slabším, lásky či přinejmenším ohleduplnosti k bližnímu, rovnoprávnosti před zákonem, nekonečného bádání a nekonečné tvořivosti, pracovitosti, podnikavosti a prosperity, smyslu pro krásu a harmonii a úsilí o štěstí svoje i druhých.

Benjamin Kuras: Jak zabít civilizaci. Nakladatelství Eminent 2015

Vystavěna na víře ve vlastní schopnost zdokonalování. Na vědění a poznávání světa a sebe samého. Na svobodném přemýšlení, bádání a experimentování, s právem mýlit se a omyly napravovat a dodatečně měnit nebo doplňovat interpretaci reality podle nově získávaných poznatků. Na schopnosti přetvářet vrozené sobectví v obecný užitek a vrozenou lenost ve vynálezy usnadňující život. A na smyslu pro humor řízený vědomím, že na všechno se dá dívat z několika různých, odlišných a dokonce i protichůdných pohledů. Vědění je smyslem naší existence.

Naše civilizace je však opět ve smrtelném nebezpečí. Ideologie, která v roce 2001 při pohledu na hořící a hroutící se budovy Světového obchodního centra v New Yorku a tři tisíce v krutých mukách umírajících lidí desítek národností a všech vyznání spustila davový jásot a oslavné salvy z kalašnikovů. A vyslala západní liberální demokracii tento vzkaz: „My milujeme smrt víc než vy milujete život.“ Vypukl další v sérii kultů smrti, které se s pravidleným opakováním z různých zdrojů pokoušejí zničit civilizaci, jejíž existence je pro celý svět tak zásadní a nezbytná, že její pád by způsobil chaos a bídu celému světu na dlouhá staletí.

Islámský terorismus, který vyhlásil Západu válku, je však jen vějičkou odvádějící pozornost od procesu, který probíhá klidněji, zato ale mohutněji, prostřednictvím akcelerující migrace, a uprostřed západních měst. Islamizace společenského života, kultury a politiky. Britové, Francouzi, Holanďané, Němci nebo Švédové bezmocně přihlížejí, jak se jim celé čtvrti měst před očima proměňují v Karáčí, Marrákeš, Teherán a Mekku, do nichž mohou vstoupit jen na vlastní nebezpečí a v nichž neplatí jejich zákony, zvyky a kultura a nedomluví se svým jazykem. Postkomunistická střední Evropa zatím zůstává poměrně nezasaženým ostrůvkem Západu, ale dlouho už jí to nemusí vydržet…

Není to islamizace osvícená a tvořivá, jakou zažil Střední východ a části Evropy během několika raně středověkých staletí od, na tehdejší dobu poměrně tolerantního, krásu milujícího a vědění lačného „Zlatého věku islámu“, inspirovaného hloubavým, zvídavým, poetickým a krásu milujícím mysticismem perským.

Je to temná bigotní tyranie, která si ze všech svých historických tradic a veršů své klasické literatury vybrala do praktického užívání ty nejničivější, nejnenávistnější, nejkrutější a nejkrvavější. Netají se, že naši civilizaci hodlá zničit zvenčí i zevnitř, všemi prostředky, bez ohledu na vlastní ztráty.

V násilném tažení proti ostatnímu světu od pádu newyorských dvojčat v roce 2001 do dubna 2015 spáchala jménem svého boha 25 600 smrtelných teroristických útoků. To je 1800 ročně, v průměru 5 denně, čili každou pátou hodinu. Jejich oběti dosahují statisíců. Zároveň s nimi dobývá západní civilizační prostor zastrašováním, vyhrožováním, propagandou, vymáháním zvláštních práv a privilegií a postupně i demografickou převahou, čili slovy bývalého alžírského prezidenta „dělohami svých žen“.

„Je jasné, že Alláh udělí vítězství islámu v Evropě bez mečů, bez pušek, bez dobývání,“ říkával libyjský vůdce Kaddáfí. „Nepotřebujeme teroristy, nepotřebujeme sebevražedné atentátníky. Padesát milionů muslimů v Evropě ji promění v islámský kontinent během několika desetiletí.“
„Demokracie je jen vlak, kterým dojedeme k cíli,“ sekunduje mu kandidát na členství v EU turecký prezident Erdogan. „Mešity jsou naše kasárny, minarety naše bajonety a věřící jsou naši vojáci. Neexistuje žádný umírněný islám či nějaký jiný islám, islám je prostě islám,“ dodává k tomu. S přídavkem, že „přizpůsobivost islámských imigrantů západním zemím je zločinem proti lidskosti“.

Islámská imigrace v Evropě se mění v kolonizaci. Ta s téměř milionem nových příchozích ročně představuje největší tempo přesunu populací a krachu civilizace od pádu Říma pod vpády germánských kmenů v 5. století. V Británii roste počet muslimů desetinásobně ve srovnání s původní britskou bílou populací, která k přírůstku obyvatelstva přispívá pouhou třetinou všech novorozenců.

Podstatný rozdíl v dnešní výměně obyvatelstva je ten, že zatímco při pádu Říma noví kolonisté postupně přijali kulturu, kterou málem zničili, dnešní kolonisté ji chtějí nahradit svou. Ta se ve svém současném vývoji vyznačuje absencí všeho a pohrdáním vším, co jsme se my za téměř tři tisíciletí naučili za kulturu pokládat. To vše by mohlo během několika desítek let zaniknout a stát se mlhavou minulostí a archeologickou vykopávkou.

Dvakrát v dějinách se Evropa jen taktak ubránila, potřetí se jí to nemusí podařit. Než se západní civilizace stačila nadechnout, ocitla se v další válce za svoje přežití. A opět s vydatným přispěním početných pátých kolon iracionálních souputníků usilujících o její zničení zevnitř prostřednictvím etablovaných institucí od soudnictví přes školství po státní úřady. Vznikla tu mocná a téměř všudypřítomná koalice všech možných neomarxistických hnutí a ideologií s nově probuzenou, rozhořčenou a smrtící globální mocí, jejíž ideologie a praxe se podobá hitlerovskému nacismu a stalinskému komunismu, s nimiž má společnou nenávist ke svobodě, k radosti ze života, k osobnímu štěstí a prosperitě. Od obou se bohatě učí technikám demagogické rétoriky, démonizace určitých skupin lidí, zastrašování, tyranizování, klamání, okrádání a zabíjení. Jako ony, i ona k tomu umí využívat mezer, nedostatků a slabostí demokratického systému k jeho ovládnutí a likvidaci. A jako ony se po leninsku baví, jak jim ochotně prodáváme provaz, na kterém se nás chystají oběsit. V tomto případě kindžál, kterým nám chystají useknout hlavu, a semtex, kterým nás a vše, co jsme vytvořili, chtějí vyhodit do povětří.

Benjamin Kuras