Roman se narodil v Praze roku 1966. Příjmení Abušinov nesli příslušníci tzv. Donské armády (donští kozáci), kteří se postavili na odpor proti bolševické revoluci v Rusku. Jeho děda patřil k tzv. bílé emigraci, která po převzetí moci komunisty byla ve vlasti pronásledována a musela po roce 1922 emigrovat do zahraničí, též do Československa. Předkové v mateřské linii pocházejí ze starého mlynářského rodu Písteckých z Brodce u Loun.
V Praze absolvoval gymnázium, ale nebylo mu umožněno studovat na vysoké škole. Trampoval po Česku i Slovensku, účastnil se činnosti Hnutí Brontosaurus a jiných akcí na podporu ochrany přírody a památek. Netajil se svými protirežimními názory, což občas vyvolávalo konflikty s tehdejší mocí. Místo dalšího studia byl povolán na dva roky do základní vojenské služby, kde se souhrou náhod dostal na poddůstojnickou školu zdravotní v Uherském Hradišti, po níž zbytek vojny strávil v Olomouci v kasárnách letectva. Na vojně spoluzaložil bluegrassovou kapelu, v níž hrál na kytaru a veřejně vystupoval.
Po návratu do civilu pracoval jako sanitář v nemocnici Na Bulovce. V roce 1987 získal zaměstnání v tehdejším Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, později Památkovém ústavu středních Čech (dnes Národní památkový ústav) v oddělení evidence mobiliárních fondů, přitom absolvoval studium památkové péče. Pracoval také na Karlštejně a zámku v Mnichově Hradišti. V roce 1990 vyhrál výběrové řízení na kastelána státních hradů Točník a Žebrák, kde působil do roku 1995. V tomto období proběhly významné rekonstrukční práce, došlo mj. k unikátnímu zastřešení paláce na Točníku, vzniku jedinečného historického programu oživujícího v dosud nevídaném rozsahu prostory obou hradů a záchraně cirkusových medvědů převezených do hradního příkopu. Stál u zrodu organizace Státní hrady Křivoklátska.
Od roku 1996 se podílel na přípravě otevření nového hobbymarketu Baumax v Praze a přestěhoval se do obce Libomyšl na Berounsku. V letech 1997–99 pracoval jako redaktor populárního časopisu Chatař a chalupář, kde se věnoval zejména lidové architektuře, její ochraně a citlivým renovacím. V letech 1999–2002 se účastnil jako spolutvůrce na vzniku archeoskanzenu Tuležim (později Řepora) v Praze–Stodůlkách, jenž se stal hojně vyhledávanou filmovou lokací. Věnoval se publikační činnosti, jako spoluautor knižní edice Kamenný klíč (Hrady, zámky a ostatní zpřístupněné památky, Staroslovanské hrady) popularizoval památky a archeologii, externě přispíval do mnoha různých médií. V domovské obci Libomyšl inicioval provedení geofyzikálního průzkumu unikátní archeologické lokality Hrádek. Realizoval se též ve výstavnictví, vytvořil např. dobovou expozici v podzemí Staroměstské radnice v Praze. Provozoval historický šerm a tradiční lukostřelbu, podporuje tzv. Living History.
Od roku 2005 pracoval v Hornickém muzeu Příbram na pozici public relations, grafik a webmaster, realizoval množství výstav, kulturních akcí apod. Dlouhodobě se zabývá ochranou archeologických památek před nelegálním detektoringem. Od roku 2011 se podílí na budování Zážitkového parku Zeměráj u Kovářova.