Zážitkový park Zeměráj byl založen roku 2011 soukromou společností, financován z privátních zdrojů, bez čerpání veřejných dotací. Leží na rozhraní středních a jižních Čech, nedaleko Orlíku nad Vltavou u obce Kovářov, ve zvlněné krajině Středočeské pahorkatiny řídce poseté drobnými vesnickými sídly s roubenou zástavbou mnohdy archaického vzhledu a značného stáří.

Zeměráj se rozkládá na ploše 9 hektarů v okolí bývalé zemědělské usedlosti s roubeným domem z roku 1640, stojícím na místě zaniklého vodního mlýna založeného nejpozději na počátku 16. století. Areál je citlivě zasazen do rozmanitého přírodního prostředí na samotě vzdálené 2 km od nejbližšího osídlení a rušivých vlivů. V místě se střídají nevelké smíšené lesy s plochami luk, polí, rybníků, rozptýlené zeleně a typickými shluky velkých granodioritových balvanů. Dříve intenzivně zemědělsky obdělávané pozemky byly zatravněny, dotvořeny výsadbou sto padesáti listnatých stromů, z toho padesáti stromů starých ovocných odrůd, a dvěma tisíci keřů tradičních druhů. Zeměráj tvoří, kromě původního roubeného

statku, především archeopark raně středověké vesnice v podobě okrouhlice obklopené zahradami, poli a pastvinami, oživený jejími obyvateli a zvířectvem, doplněný svatyní a pohřebištěm, dále archeologické a paleontologické simulované naleziště, dětská…

Předně – děti tam neberte. Chtějí-li vidět mamuta, zajeďte raději do brněnského Pavilonu Anthropos, pobočky Moravského zemského muzea, jehož expozice jsou nesrovnatelně zajímavější a pro děti rozhodně zábavnější.

Vstup do „atomového krytu“ Pavlov.

Na konci května roku 2016 byl otevřen Archeologický park Pavlov. Stál více než 96 milionů Kč, utopených v betonu. V tom obrovském rozpočtu se krom jiného zapomnělo na obyčejné směrové informační značení. Nebýt turistického centra v obci, které poskytne radu i plánek, mnozí návštěvníci by marně bloudili po Pavlově a někteří méně zdatní jedinci by svou pouť za poznáním vzdali u prvního vinného sklípku. Což by nakonec nebyla špatná volba, jak vyplyne z následujících postřehů. Při spatření betonových monster na úpatí Pálavy a na břehu Novomlýnské nádrže se derou na mysl obrazy

monstrózních socialistických památníků typu Hrabyně nebo Památníku SNP v Banské Bystrici. Takovéto brutalistické stavby byly už v době svého vzniku (samozřejmě potichu) kritizovány pro ignorování architektonických, krajinných či historických hodnot svého okolí. 27 let od konce totalitního období,…

Výstavba Regionálního informačního centra Keltské oppidum Závist v Dolních Břežanech, provozovaného obcí, stála 24,8 milionu Kč, z toho podpora z ROP Střední Čechy činila 19,9 milionu Kč.

Před vchodem do informačního centra v Dolních Břežanech.

Většinu peněz spolkla téměř totální rekonstrukce budovy čp. 11, z níž zbývaly jen části obvodových zdí. Nezúčastněného pozorovatele proto může napadnout, jestli je vůbec rentabilní realizace takového projektu za takových podmínek. Navazující dům čp. 56 nebyl do projektu zahrnut, proto jeho rozpadlou fasádu směrem do dvora zakrývá rašlová síť. Venkovnímu vstupnímu prostoru dominují gabionové zídky, které u budovy infocentra tvoří napodobeninu „keltské hradby“, což kupodivu nepůsobí úplně špatně. Zřejmě proto, že „v jednoduchosti je krása“, což však neplatí pro vnitřní expozici muzea. Zdůrazňuji slovo „muzea“, protože sami provozovatelé takto

expozici infocentra označují. Ostatně vybírají i vstupné 50 Kč, oproti běžným infocentrům poskytujícím služby zdarma. Z toho ovšem pramení problematičnost zvolené koncepce. Muzea jsou totiž především od toho, že „získávají, uchovávají, zkoumají a VYSTAVUJÍ HMOTNÉ DOKLADY za účelem studia, vzdělání, výchovy…

Během léta roku 2015 se na jihu Čech konaly dvě na první pohled zajímavé archeologické přednášky pro veřejnost. Zklamaly obě.

Netolické hradiště Na Jánu.

V Městském muzeu Týn nad Vltavou přednášel doc. Ondřej Chvojka o Pokladech doby bronzové, v rámci stejnojmenné výstavy. Už fakt, že část vystavovaných předmětů získaných detektorem kovů pochází z nelegální činnosti, staví konání výstavy na hranu zákona (viz Maltská konvence a pravidla provádění archeologických výzkumů), což ředitele Archeologického ústavu FF Jihočeské univerzity evidentně netrápí. Navíc podezření o „nestandardních“ vztazích některých jihočeských archeologů s detektoráři se potvrdilo jak během přednášky, ospravedlňující před veřejností jejich nezákonnou činnost, tak po přednášce, kdy zcela nezakrytě pan docent zval přítomné hledače pokladů, předvádějící mu své úlovky, k osobní návštěvě do Jihočeského muzea. Pan docent, zaměstnanec

veřejné instituce, placený z veřejných prostředků mimo jiné i za to, že bude dodržovat zákonnost, v přednášce kritizoval zastaralý památkový zákon z roku 1987, přičemž zapomněl dodat, že byl několikrát…

Archeoskanzen v obci Modrá, zpřístupněný veřejnosti 19. června 2004, získal hlavní cenu v soutěži O zlatou cihlu obnovy venkova Zlínského kraje. Cena byla udělena Krajskou organizací Spolku pro obnovu venkova za „mimořádnou účinnost a působivost díla, mající význam výchovný, osvětový i historický“.

Archeoskanzen Modrá u Uherského Hradiště.

Archeoskanzen, který má být „komplexně řešeným osvětově naučným areálem představujícím ideální podobu slovanského opevněného sídliště z doby Velké Moravy na základě nálezů z archeologických lokalit středního Pomoraví“, přitom nenaplňuje nejenom kritérium odbornosti, ale je přímo negativním příkladem výchovné, osvětové či historické práce i nedostatečně využitých velkorysých možností, kterých se jinak příbuzným oborům archeologie, muzejnictví nebo památkové péče příliš nedostává. Archeoskanzen vznikl z iniciativy obce Modrá u Uherského Hradiště za výrazné finanční podpory z dotačních programů Evropské Unie, Ministerstva pro místní rozvoj ČR a Ministerstva zemědělství ČR, a také grantů určených pro záchranný archeologický výzkum. Sponzorsky přispělo Sdružení dobrovolných aktivit INEX-SDA, Sdružení Villa

Nova Uhřínov a Mikroregion Buchlov. Autory odborné části projektu jsou PhDr. Miroslav Vaškových, vedoucí archeologického oddělení Slováckého muzea v Uherském Hradišti, a PhDr. Luděk Galuška, vedoucí pracoviště slovanské…